Proč chybí ministru Stropnickému odvaha?

V současné době probíhá schvalování rozpočtu na rok 2017. Armáda je jednou z institucí, které se zvyšují finanční prostředky. Po několika letech, kdy výdaje na obranu stále klesaly, došlo k obrácení tohoto trendu.

Ministerstvo obrany by tak mělo oproti loňskému roku dostat přibližně o pět miliard více a dostane se na 52,5 miliardy. Tato částka představuje 1,1 % HDP. Požadavek Severoatlantické aliance je ale 2 % HDP, podle slov ministra Stropnického by požadovaná 2 % měla Česká republika dosáhnout v roce 2025. Je dobře, že trend zvýšení výdajů podporují i prezident a premiér; dokonce ani není nutné je podezírat z toho, že se tak děje z populistických důvodů. Po letech skandálů se slovní spojení „armádní zakázka“ bohužel stalo symbolem nekalosti a korupce, o to víc se podpora vyšších výdajů v této oblasti cení.

Je navíc zcela zřejmé, že po letech drastických škrtů nelze vzniklý deficit překonat během krátkého období. Ministerstvo obrany na jedné straně volá po dalších prostředcích, na straně druhé ale existují pochybnosti, zda skutečně ví, za co je bude utrácet. Potvrdil to i ministr Stropnický, který uvedl, že resort zatím nemá připraveny plány, za co by peníze utrácel.

Jeho slova ale vyvolala překvapení, a to nejenom mezi experty, ale i mezi armádním velením. V loňském roce totiž byla vládou schválena „Koncepce výstavby Armády ČR“, která definuje, jakým směrem se ozbrojené síly budou v dalších letech vyvíjet a jakými prostředky budou disponovat. V dokumentu je jasně napsáno, jakými typy techniky by měly být jednotlivé druhy vojsk vyzbrojeny a co by mělo být modernizováno.

Není výdaj jako výdaj

Problémem armády ale stále zůstává disproporce mezi mandatorními výdaji, běžnými výdaji a programovým financováním (nákupy). Největší podíl na rozpočtu tvoří mandatorní výdaje (platy, důchody apod.). Jejich výše by neměla přesáhnout 50 % rozpočtu, pokud tomu tak je, armáda vlastně přidělené peníze projídá. Mandatorní výdaje ale bohužel od roku 2012 tuto hranici převyšují, zejména na úkor investic a nákupů. Obecně se hovoří o tom, že by investice měly být ve výši 20 % rozpočtu. Pokud bychom se podívali na vývoj tohoto ukazatele v letech 2005 – 2015, tak zatímco v letech 2006 – 2007 tvořily investice 37 % rozpočtu, v roce 2015 představovaly investice již jen pouhých 14 %! Podle ministra Stropnického bude resort schopen dosáhnout 20 % výše investic v roce 2018. Ovšem i tento objem nezmírní deficit z minulých let; pokud by se obrana chtěla dostat na úroveň let 2005 – 2007, muselo by se nakupovat výrazně více.

Ministerstvo obrany se tak nachází ve složité situaci. S ohledem na bezpečnostní situaci musí nabírat další personál, což bude mít významný dopad především na další růst mandatorních výdajů. Zároveň by mělo nakupovat a modernizovat vlastní vybavení a infrastrukturu. Armáda je dlouhodobě kritizována za průtahy v nákupech: na jedné straně žádá peníze, na straně druhé je neutrácí. Koaliční partner ČSSD vyzývá k odvaze v oblasti nákupů. Ministerstvo obrany se ale brání a argumentuje, že jí chybí specialisté, kteří by nákupy realizovali. Ministr Stropnický zase mluví o nutnosti zachovávat transparentnost veřejných zakázek a udržovat nad nimi kontrolu.

Co se však skrývá za váhavými kroky ministerstva? O tom můžeme sice spekulovat, ale jsou to nepochybně blížící se volby. Ministr obrany téměř za tři roky v úřadu poznal, že zejména strategické nákupy nejsou jednoduchou věcí a dobře ví, jak dopadly některé projekty jeho předchůdců (Pandury, letouny CASA). Zároveň je politicky natolik zkušený, aby se vyvaroval případných přešlapů, ke kterým by při složitých zakázkách mohlo dojít. Dozvuky takových zakázek by jej mohly snadno provázet v další politické kariéře. Armáda tedy bude muset čekat na připravenějšího a odvážnějšího ministra.