Volby 2017 - byly nám volební průzkumy k něčemu?

Volební průzkumy ani při letošních parlamentních volbách nedokázaly s určitou mírou přesnosti předpovědět jejich výsledek. Především nezaznamenaly výrazný propad levicových stran a tak silný nárůst ANO či Pirátů.

Nabízí se tak otázka o smyslu vytváření předvolebních modelů, když reálný výsledek je nakonec úplně jiný. Někteří politici v tom vidí, někdy i právem, zdroj svých neúspěchů. Argumentují, že pokud by měli správné informace, mohli svoji kampaň nastavit jinak a dosáhnout lepšího výsledku.

Volební modely – předpověď počasí?

Z dlouhodobého hlediska se ukazuje, že většině průzkumů se sice daří určit vítěze. Není to ale nic překvapujícího a nevyžaduje to ani složitou analýzu, pokud se vítězná strana v jednotlivých výzkumech dlouhodobě objevuje na prvním místě, pak je téměř stoprocentní předpoklad, že ve volbách zvítězí, což zvládne i čerstvý absolvent oboru sociologie. Odhadnout ale s jakým rozdílem zvítězí a jaké bude umístění ostatních stran, už není tak jednoduché a průzkumy se diametrálně liší od konečného výsledku.

Výzkumné agentury vysvětlují tuto situaci tím, že volební modely ukazují rozložení preferencí, které se váže k termínu, kdy probíhal průzkum, v žádném případě se podle nich nejedná o očekávaný výsledek skutečných voleb. Vysvětlení je zcela logické, ale rozhodně nemůže uspokojit zadavatele těchto výzkumů. Ve své podstatě se to podobá předpovědi počasí, kdy meteorolog vysvětluje, proč dnes celý den pršelo, když včera předpověděl, že bude slunečno.

Na pořadu dne tedy je, zcela oprávněně, volání po radikální změně v předvolebních průzkumech. Uvedená změna by se ale neměla nést v duchu minulých let, kdy agentury místo toho, aby přehodnotily svoje přístupy, pouze stroze oznámily, že rozšiřují interval spolehlivosti naměřených dat na 3 %. Jinými slovy, pokud straně v preferencích vyjde 10% podpora, v reálném výsledku může počítat s 13 %, nebo také se ziskem 7 %. Uvedený rozptyl je ale pro plánování volebních kampaní v podstatě nepoužitelný.

Inspirace v zahraničí

Jakým směrem by se tedy měly výzkumy volebních preferencí ubírat? Jednou z cest je využití zahraničních zkušeností. Inspirací tak mou být například nedávné prezidentské volby ve Francii, kde volební štáb prezidentského kandidáta Macrona věnoval průzkumům značnou pozornost. Šetření bylo prováděno na velkých vzorcích, které umožnily hlubší sociologickou sondu postojů a chování potenciálních voličů nejenom v celé společnosti, ale zohledňovaly i specifika v jednotlivých regionech a sociálních skupinách. Byly kombinovány různé metody sběru, od využívání sociálních sítí až po osobní dotazování.

V České republice se metody sběru dat a přístupy k interpretaci výsledků od devadesátých let téměř nezměnily.  Většinou se jedná o vzorky o velikosti 1000 respondentů. Občas se sice objevily robustnější šetření, která třeba pro ČT dělala společnost Kantar TNS spolu s Medianem. Většina agentur dnes sbírá data online formou na svých panelech. Onlinová populace ale není totožná s obecnou populací, což pak vede k disproporcích ve výsledcích. Letošní volby jsou toho názorným příkladem.  Jednou z vlaštovek pokusu o nový přístup byla agentura Behavio, která ve svých šetření šla dále a snažila se detailněji analyzovat chování a především motivační pohnutky ve vztahu k politickým subjektům. Místo nudných sloupcových grafů nabídla tak zajímavé sociologické mapy.

Na obranu výzkumných agentur je ale nutné říci, že jednou z hlavních bariér změn v přístupech je cena. Provádění výzkumů na větších vzorcích, kombinování online sběru a přímého dotazování v terénu spolu se sofistikovanějšími analytickými metodami vyžaduje vysoké náklady. Navíc je nutné takovéto šetření v určitých časových periodách opakovat, aby se zachytil vývoj preferencí a postojů. Kdo by měl tyto náklady platit?

Špatně investované peníze

Současná situace je tedy výzvou nejenom pro výzkumné agentury, ale i pro politické strany, jejich volební štáby a také veřejnoprávní média. Výzkumné agentury by měly přijít s novým způsobem předvolebních modelů, o tom není pochyb. Politické strany by zase měly na oplátku na tyto průzkumy uvolnit více prostředků. Přinese jim to nejenom reálnější obraz o tom, jak si daná politická strana stojí, ale umožní i efektivnější zacílení kampaně a spolu s tím i efektivnější alokaci zdrojů. V době, kdy jsou výdaje na kampaň zákonem omezeny, to není zanedbatelný benefit. Strany by si měly rozmyslet, zda jim víc pomohou kvanta billboardů, nebo jestli chtějí mít reálnou zpětnou vazbu.

Pozadu by neměla zůstat ani veřejnoprávní média. Zejména ČT nebo Český rozhlas, které disponují nemalým rozpočtem. Když investuje vysoké prostředky do interaktivních studí, pronájmů extravagantních prostor (Žižkovská věž, Kongresové centrum), proč nenajde peníze na masový a poctivě odpracovaný exit-poll? Byla velká chyba, že k němu letos nedošlo. Tento typ průzkumu totiž poskytne nejen odhad výsledků, ale zároveň dá nejpřesnější vhled do struktury voličů a jejich motivů. Uplatní se tedy nejenom pro diváky, ale později i pro sociology. Náklady na něj přitom mohou obě instituce sdílet.

Veřejnoprávní média by se neměla omezovat pouze na prezentování jednoduchých výsledků agentur nebo na základě nich jen vybírat partajní lídry do svých diskuzních pořadů v obavě o „vyváženost“. Její úloha by měla být aktivnější, měla by svým diváků nabízet více analytických komentářů a prognóz volebního vývoje.