20 let v NATO - jistota v nejisté době?

7. 03. 2019 7:01:48
Minulý rok byl rokem významných výročí, která naše země slavila. Také v letošním roce si připomínáme další milníky naší historie.

12. března tomu bude 20 let od vstupu ČR do NATO, a to i navzdory tomu, že bezpečnost je téma, ke kterému se naše společnost mnohdy staví spíše chladně.

Hledání bezpečného přístavu

V historickém kontextu 20. století se tomu ani nelze divit, neboť naše země prošla mezníky, které vedly ke ztrátě její suverenity nebo státní integrity, ať už to byly roky 1938, 1939 nebo i 1968. S vědomím takovéto historické zkušenosti se formovaly základy zahraničně politické a bezpečnostní koncepce po roce 1989. Hlavními architekty naší zahraniční politiky byli v té době V. Havel spolu s J. Diensbierem. Jejich představy o mezinárodním začlenění naší země se utvářely již v dobách disentu a vycházely z koncepce jednotné kooperující Evropy bez NATO a Varšavské smlouvy, opírající se o OBSE (KBSE). Odsun sovětských vojsk z našeho území a následné rozpuštění Varšavské smlouvy byly konkrétními kroky k naplnění těchto vizí. Rozpadající se Jugoslávie a Sovětský svaz spolu a válka v Zálivu však ukázaly na nutnost existence takových bezpečnostních mechanizmů, které by byly garantem bezpečnosti a zárukou stability.

Česká politická reprezentace si začala tuto skutečnost více uvědomovat, a proto se zahraničně politické úsilí orientovalo na euroatlantické struktury. Otevřenou otázkou v devadesátých letech minulého století bylo přijetí členství v Alianci českou veřejností, kdy se většina populace stavěla k NATO rezervovaně a nevyjadřovala jí jednoznačnou podporu. Tento postoj byl odrazem názorové pestrosti českých politiků. Pravicové strany byly pro vstup do Aliance, i když V. Klaus se na otázky bezpečnosti (alespoň v počátku) díval poněkud “chladně” a více dával akcent na zapojení do mezinárodních ekonomických struktur. Také uvnitř, v té době opoziční ČSSD, neexistovala jasná podpora. Sociální demokraté volili, jako již tradičně, opatrnou pozici (s ohledem na veřejné mínění) a konečné rozhodnutí podmiňovali celonárodním referendem, od kterého ale záhy pragmaticky ustoupili, neboť to byli právě oni, za jejichž vládního mandátu ke vstupu do NATO došlo.


Nejistý rozjezd

První roky českého členství byly poznamenány spíše tápáním. Projevilo se to v postojích ke kampani Aliance v Jugoslávii v roce 1999, kdy česko-řecká iniciativa na řešení kosovské krize vyvolala mezi aliančními partnery spíše rozporuplné postoje.

K tomu se přidala špatná ekonomická situace v resortu obrany a pomalá reforma ozbrojených sil, která vyvolala kritiku ze strany Aliance. Následné změny na postu ministra obrany, příchod J. Tvrdíka v roce 2001 do čela resortu, znamenaly zásadní obrat v dalším vývoji. Jasná vize budování ozbrojených sil, jejich profesionalizace a iniciativy v rámci Aliance, zapojení AČR do boje proti mezinárodnímu terorismu znamenalo, že se bezpečnostní otázky staly celospolečenským tématem. Toto téma rezonovalo i v parlamentních volbách 2002 a přineslo také politický profit vítězné ČSSD.

Obtížná ekonomická situace doprovázená nutností likvidací škod po velkých povodních v roce 2002 znamenala konec ambiciózních plánů další reformy ozbrojených sil. To se v prvé řadě projevilo v ustoupení od nákupu nadzvukových letounů a zároveň došlo k utlumení některých projektů spojených s reorganizací AČR.

Česká republika se, i přes tuto situaci, aktivně zapojila do boje proti mezinárodnímu terorismu, a to svojí přímou účastí v Afghánistánu a Iráku. V souvislosti s naším účinkováním v Iráku se opět ukázala nejednotnost zahraniční politiky. Zatímco z úst V. Havla zazněla jednoznačná podpora spojeneckému útoku na Irák, česká vláda vydala takové stanovisko, ze kterého nebylo jasné, zda operaci podporuje nebo je proti ní.

Dalším bezpečnostním tématem, které hýbalo českou politickou scénou na prahu milénia, bylo zapojení ČR do projektu protiraketové obrany USA a umístění radaru na našem území. Účast v tomto projektu byla pro ČR jednou z šancí jak se stát “zajímavým” spojencem. Zároveň se otevírala cesta k moderním technologiím a možnostem těsnější vojenské a ekonomické spolupráce s USA. Jednání, která byla nastartována v období vlády V. Špidly, byla paradoxně striktně odmítána následnými sociálně demokratickými premiéry. I když byl projekt ze strany Spojených států částečně utlumen, české reakce a postoje zase budily spíše rozpaky.

Obrana na druhé koleji

Globální ekonomická krize, která odstartovala v roce 2008, přinesla významné škrty ve vojenských rozpočtech, Českou republiku z toho nevyjímaje. Vláda Petra Nečase, za cenu udržení křehké vládní koalice zejména s Věcmi veřejnými, prováděla zásadní škrty, které utlumily další rozvoj ozbrojených sil. Zároveň jsme se opět projevili jako ne úplně spolehlivý partner v mezinárodních organizacích, a to v souvislosti s operací v Libyi. Mise v Libyi byla první zahraniční operací většího rozsahu, kterou oficiálně vedly evropské státy pod záštitou NATO. Postoj ČR v této věci byl opět nejednotný. Ministerstvo obrany vyloučilo přímou účast, zatímco ministr zahraničí připustil účast například protichemické jednotky. Nakonec jsme se operace nezúčastnili.

Anexe Krymu, válka na Ukrajině a mezinárodní terorismus nás ale přiměly, stejně jako další alianční partnery, začít přehodnocovat výši obranných výdajů. Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU ČSL, vzešlá z předčasných voleb na podzim 2013, zvyšovala reálné výdaje na obranu, ovšem díky růstu ekonomiky jejich poměr k DPH stále nedosahoval požadovaná 2%. Ve struktuře rozpočtu stále převažovaly mandatorní výdaje a investice se dále propadaly. Zároveň vznikla paradoxní situace, kdy resort obrany měl podporu, a to i ze strany opozice, kterou ale nedokázal využít. Zákonodárci, stejně jako odborná veřejnost, očekávali, že dojde k modernizaci naší armády, ovšem opak byl pravdou, tehdejší ministr Martin Stropnický tak vešel do historie, jako ministr, který toho "moc nenakoupil".


Bezpečnost jako populistické téma

Hnutí ANO a premiér Babiš sice deklarují bezpečnost, jako jednu z klíčových oblastí, ovšem do jaké míry se podaří naplnit jejich sliby, zůstává stále otevřené. Problémem je ukotvení bezpečnosti jako významnému tématu v naší společnosti, které by se pak promítlo i do konkrétních kroků souvisejících se zajišťování obrany naší země. Mezi politiky neexistuje jednotný názor na bezpečnostní priority. Bohužel řada z nich využívá bezpečnost pouze účelově v některých případech spíše populisticky, aby si naklonila přízeň voličů. Nechtějí se tak dlouhodobě angažovat na tomto poli, protože vidí riziko v podobě nepopulárních kroků, jakými je obhajování zvyšování výdajů nebo vysílání našich jednotek do zahraničí. Pro běžnou populaci to není nijak atraktivní, když vezme v úvahu fakt, že nám bezprostřední riziko zdánlivě nehrozí. V České republice zároveň neexistuje silná bezpečnostní komunita, která by se na formování bezpečnostních priorit podílela a byla by relevantním oponentem vlády, příslušných ministerstev a dalších politiků. Utápíme se v diskuzích, která hrozba je větším rizikem a která menším. V době, kde je vysoká dynamika vývoje rizik a jejich spektrum je široké, je uvedená diskuze spíše irelevantní a odklání naší pozornost špatným směrem.

Nikdo si plně neuvědomuje, i když se o tom všude hovoří, že žijeme ve věku hybridních hrozeb a konfliktů. Svoji bezpečnost nezajistíme pouze konvenčními prostředky, ale významnou roli hraje kybernetická, energetická a ekonomická bezpečnost. Moderní útoky nejsou a nebudou vedeny pouze konvenčními prostředky, ale obsahují aktivity v ekonomické oblasti, politice a ideologii.

Musíme se proto na bezpečnost dívat širší optikou, naše aktivity by měly být vedeny i na poli kybernetické bezpečnosti, která prostupuje napříč všemi odvětvími. Dále bychom se měli soustředit na energetickou bezpečnost, ale také ochranu „know how“ a kritické infrastruktury, klíčová průmyslová odvětví nevyjímaje. Současná situace vyžaduje koordinované úsilí všech zainteresovaných složek a ne pouze mnohdy izolované resortní aktivity.


Krize mezinárodních institucí - nejistá budoucnost

Bohužel jsme v situaci, kdy nám také mezinárodní situace příliš nepřeje. NATO se nachází ve velmi složité situaci. Většina jeho členů vydává na obranu méně, než by měla, což je trnem oku Trumpově administrativě, která už nechce pokračovat v politice, kde USA na svých bedrech nesou tu největší zátěž. Evropská obrana ovšem může efektivně fungovat pouze na bázi Aliance, která disponuje patřičnými kapacitami. Vytvoření paralelní bezpečností organizace v Evropě paradoxně oslabí její bezpečnost, a to i s ohledem na Brexit. Po odchodu Velké Británie ztratí EU zemi, která disponuje významným vojenským potenciálem, zkušenostmi s vedením zahraničních operací a v neposlední řadě se jedná o jadernou velmoc.

Regionální spolupráce na bázi V4 má smysl zejména v budování společných jednotek nebo spolupráci v obranném průmyslu. Ovšem jejím limitem jsou a budou rozdílné postoje ve vnímání bezpečnostních hrozeb.

Budoucnost nám tak přináší více otázek, než odpovědí. Vstupujeme do období nejistoty, a proto bychom místo experimentů měli spíše vsadit na jistotu organizace, která efektivně funguje už 70 let .

Autor: Tomáš Kolomazník | čtvrtek 7.3.2019 7:01 | karma článku: 11.86 | přečteno: 314x

Další články blogera

Tomáš Kolomazník

Proč představuje kybernetická válka na Ukrajině globální problém?

Současný konflikt na Ukrajině provází rozsáhlé aktivity v kybernetickém prostoru. Světová média, politici a bezpečnostní experti řeší pohyby bojových jednotek v blízkosti Ukrajinských hranic.

20.2.2022 v 7:53 | Karma článku: 22.87 | Přečteno: 2702 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 19.65 | Přečteno: 232 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 548 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 392 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 14.99 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 671 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 686

Zástupce ředitele Centra pro bezpečnostní analýzy a prevenci. Věnuje se otázkám globalizace, bezpečnostní politiky a obranného průmyslu. Je členem bezpečnostní komunity při Geneva Centre for Security Policy Alumni Association. Účastní se různých projektů v oblasti bezpečnostní a mezinárodní politiky. Ve volném čase se věnuje historii, bezpečnostní politice, geopolitice a mezinárodním vztahům.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...