Branná výchova znovu do škol?

Nová ministryně obrany Karla Šlechtová se s razancí jí vlastní ujala řízení resortu obrany. Emoce mezi veřejností a odborníky nepochybně vzbudil její návrh na opětovném zavedení branné výchovy do škol. 

Branná výchova v novém, ale víme jak?

O nutnosti přípravy obyvatel k obraně země v současné době nikdo nepochybuje, klíčovou otázkou ale je, co by tato příprava měla konkrétně obsahovat a zejména jakou formou by měla být prováděna. Paní ministryně sice ujišťuje veřejnost, že nový předmět nebude mít nic společného s brannou výchovou, jak se učila v době totality, ovšem nedávné vystoupení náměstka Karly Šlechtové Jakuba Landovského na internetovém televizním kanále společnosti Seznam ukázalo, že samotné Ministerstvo obrany není schopné definovat, co by mělo být konkrétní náplní. Z jeho reakcí bylo patrné, že ani on sám nemá jasnou představu, neboť mluvil o celé škále věcí, které do sebe vůbec nezapadaly. Mimo jiné zmiňoval některé aktivity, které jsou už dnes zahrnuty ve školních osnovách. Jednou z nich je výchova k vlastenectví, která je součástí rámcových vzdělávacích programů na základních školách a učitelé už mají i metodiky, jak k výchově přistupovat a v jakých předmětech o tématech s žáky hovořit. Žáci mohou navštěvovat muzea, výstavy nebo akce pořádané armádou a dalšími ozbrojenými složkami. Pan náměstek ve svém vystoupení mnohokrát zmiňoval šíření dezinformací, kybernetickou bezpečnost nebo chování na sociálních sítí, ovšem i dnes se v řadě škol pořádají ad hoc přednášky k těmto tématům, na školách se už běžně učí základy IT, které pokrývají i bezpečnostní rizika spojené s kybernetickou bezpečností.

Kontroverzní formy popularizace armády

V rámci popularizace obrany vlasti spustila Armáda České republiky projekt pod názvem POKOS (Příprava občanů k obraně státu).

Projekt je možné zatím hodnotit jako úspěšný, především pak ty akce, které jsou organizovány zajímavou formou doplněnou konkrétními ukázkami. Jako velmi efektivní se ukazuje prezentace armády spolu s dalšími složkami integrovaného záchranného systému. Na druhé straně některé aktivity organizované ve školách s ukázkami zbraní vzbuzují spíše kontroverzní reakce. Jako příklad je možné uvést reportáž z pořadu Český žurnál, kdy profesionální voják provádí ukázku zbraní před dětmi a v jejím průběhu na ně míří pistolí. Postup tohoto profesionála byl nepochybně i v rozporu se zásadami manipulace se zbraní, které se uplatňují při výcviku. Reakce pana náměstka Landovského k této události v duchu, že pokud bylo jednání vojáka vůči dětem nepřiměřené, tak měly přítomné učitelky zasáhnout, svědčí o nízké kompetenci organizátorů podobných akcí. Ministerstvo obrany by v této věci mělo jednat velmi opatrně a citlivě. Podobný způsob prezentace může vyvolat negativní ohlasy nejenom u části naší veřejnosti, ale je to i špatný signál směrem k zahraničí. 

Otázkou ale zůstává, proč právě Ministerstvo obrany je hlavní iniciátorem zavedení branné výchovy do škol? Co tím paní ministryně sleduje? Se svým návrhem přichází v době, kdy se resort obrany potýká s řadou problémů. Akvizice, které připravil její předchůdce, se musí komplexně zrevidovat. Zároveň se musí předělat koncepce výstavby Armády České republiky. V návaznosti na to si resort musí důkladně promyslet, jak utratí navýšené finanční prostředky v rámci rozpočtu. Kromě toho čeká paní ministryni schvalování zahraničních misí, kde bude pravděpodobně potřebovat podporu i opozičních poslanců. Nad rámec těchto zásadních věcí, které jsou stěžejní pro zajištění obrany naší země a plnění aliančních závazků, si nadefinovala nový úkol, ovšem o způsobu jeho realizace má ona i její úředníci velmi vágní představu. Nabízí se tak otázka, nemá otevření tématu branné výchovy do škol odpoutat pozornost od problémů, kterými se resort obrany v současné době potýká?